Většina z nás to občas udělá. Dáme si po náročném dni o pár kousků čokolády víc nebo na rodinné oslavě sníme porci, po které se nemůžeme ani pohnout. Zatímco běžné přejedení je jen občasným selháním pevné vůle, záchvatovité přejídání (známé jako Binge Eating Disorder) je skutečnou a vážnou psychickou diagnózou.
Jde o nejčastější, ale paradoxně nejvíce ignorovanou poruchu příjmu potravy vůbec. Lidé trpící touto poruchou používají jídlo jako emocionální náplast na stres, úzkost nebo skrytý, hluboký smutek. Proces jedení při záchvatu přitom už dávno nepřináší radost, chuťový požitek ani žádné reálné fyziologické nasycení.
Rozdíl mezi běžnou slabostí a poruchou
- Při běžném přejedení ucítíte po chvíli fyzickou sytost a dokážete se v jídle sami zastavit.
- Záchvatovité přejídání přichází nečekaně a jedení při něm připomíná spíše mechanické, robotické hltání.
- Nemocný člověk pokračuje v konzumaci i tehdy, když už cítí fyzickou, vysloveně bolestivou plnost žaludku.
- Samotný záchvat se odehrává vždy v absolutní tajnosti a v naprostém ústraní a izolaci.
- Epizodu přejídání u pacienta okamžitě střídá nesmírně pohlcující, těžký pocit viny a studu.
Proč vzniká emocionální vlčí hlad
Záchvatovité přejídání nemá naprosto nic společného se slabou vůlí nebo obyčejnou nenasytností. Na pozadí této komplikované poruchy vždy stojí hlubší, nezpracované psychologické problémy a silné emocionální spouštěče. Mozek si zvykne na to, že extrémní dávka kalorií a cukru mu na zlomek sekundy přinese rychlou úlevu od stresu.
Velmi častým a nebezpečným spouštěčem jsou také přehnaně přísné diety a nekonečné cykly hladovění. Když tělo dlouhodobě ochuzujete o důležité základní živiny, mozek se nakonec přepne do pudového režimu zaměřeného čistě na přežití. Tehdy nad vámi převezme kontrolu pouhá chemie a přinutí vás sníst vše, co vám v kuchyni přijde pod ruku.
Co patří mezi nejčastější spouštěče záchvatů
- Dlouhodobě neřešený pracovní stres a pocit naprostého vyčerpání bez možnosti odpočinku.
- Extrémní nespokojenost s vlastním vzhledem, tělem a pocit neustálého společenského selhání.
- Vážné vztahové problémy, pocity osamělosti, smutku a sociálního vyčlenění z kolektivu.
- Přehnaně omezující diety, které zcela vylučují určité makroživiny (například sacharidy).
- Přítomnost jiných, nezjištěných duševních onemocnění, nejčastěji klinické deprese a silné úzkosti.
Zdroj: Freepik
Fyzické a psychické příznaky poruchy
Tuto nemoc je často velmi těžké odhalit, protože postižení lidé jsou skvělými herci. Na veřejnosti a před rodinou jedí střídmě, často drží diety a velmi dbají o své zdraví. Záchvatovitý vlčí hlad je přepadne až v noci, když už všichni v domě zaručeně tvrdě spí.
Pocity studu jsou po epizodě natolik paralyzující, že člověk své prázdné obaly od jídla systematicky skrývá a vyhazuje tajně do koše. Fyzické tělo zároveň nesmírně trpí obrovskými a nečekanými návaly přijaté těžké energie. U nemocných se tak brzy začnou projevovat vážné a chronické metabolické potíže.
Jak zjistíte, že trpíte záchvatovitým přejídáním
- Zkonzumujete nepřirozeně obrovské množství vysokokalorického jídla v průběhu maximálně dvou hodin.
- Při jedení máte pocit tmy před očima a cítíte absolutní, nezvladatelnou ztrátu sebekontroly.
- Jíte extrémně rychle, bez jakéhokoliv pořádného kousání a necítíte při tom už vůbec žádnou chuť.
- Po záchvatu cítíte fyzickou nevolnost, nadýmání, extrémní únavu a neschopnost racionálně přemýšlet.
- Na rozdíl od pacientů s bulimií záchvat následně nekompenzujete zvracením ani nadměrným cvičením.
Jaký je rozdíl mezi BED a bulimií
Mnoho lidí si záchvatovité přejídání (BED – Binge Eating Disorder) mylně a velmi často plete s mentální bulimií. Ačkoliv obě poruchy charakterizují nárazové epizody konzumace obrovského množství stravy, liší se v kroku, který bezprostředně následuje poté. Při záchvatovitém přejídání totiž chybí takzvaný purgativní, očistný krok.
Zatímco bulimici po epizodě cítí nutkání tělo okamžitě pročistit zvracením nebo laxativy, u BED tato fáze zcela chybí. Pacienti se záchvatovitým přejídáním kalorie v těle nechají, což často a logicky vede k postupnému a nezastavitelnému přibírání na váze. To je opět vrhá do depresí a uzavírá se tak nekonečný bludný kruh tloustnutí a studu.
Cesta k uzdravení vlastního nitra
Vyléčení ze záchvatovitého přejídání nikdy nezačíná předepsáním další zázračné diety na hubnutí. Diety jsou totiž paradoxně přesně tím elementem, který celý tento psychologický problém původně nastartoval a dlouhodobě živil. Cesta ven spočívá výhradně v uzdravení vašeho poničeného vztahu k jídlu a k vašemu vlastnímu vnitřnímu prožívání.
Nejlepších výsledků dosahuje vždy kognitivně-behaviorální terapie (KBT) pod vedením zkušeného terapeuta. Tato léčba vás naučí postupně identifikovat spouštěče a pomůže vám zvládnout silné nutkání bez použití jídla. Pochopíte, že jídlo už nikdy víc nesmí sloužit jako nebezpečná náplast na vaše bolavé a nezpracované emoce.
Jaké jsou základní pilíře a kroky úspěšné léčby
- Navštivte psychologa, který má prokazatelné zkušenosti s poruchami příjmu potravy.
- Okamžitě přestaňte s jakýmkoliv restriktivním omezováním a nastavte si zdravý, plnohodnotný jídelníček.
- Učte se všímat si svých skutečných vnitřních pocitů a nahrazujte jedení procházkou či rozhovorem.
- Nezapomínejte, že v těžkých stadiích může psychiatr dočasně předepsat i účinná a bezpečná antidepresiva.
- Netrestejte se za případná menší klopýtnutí během léčby, vracení se ke starým návykům je občas zcela běžné.
Zdroj: Freepik
Často kladené otázky
Může za záchvatovité přejídání výhradně jen má vlastní genetika?
Genetika u poruch příjmu potravy sice hraje určitou malou roli a ovlivňuje vaši citlivost vůči stresu, ale rozhodně není hlavním viníkem. Mnohem silnější dopad na rozvoj nemoci má vliv vašeho okolí, traumata z dětství a chorobný důraz společnosti na štíhlost. I když máte k nemoci rodinnou predispozici, správným a laskavým přístupem k sobě samým ji nikdy nemusíte vůbec rozvinout.
Musím jít s tímto problémem do nemocnice nebo na kliniku?
Záchvatovité přejídání se ve většině běžných případů velmi úspěšně léčí ambulantně, bez nutnosti jakékoliv hospitalizace v zařízení. Pobyt v nemocnici se doporučuje jedině v nejzávažnějších případech, kdy extrémní a rychlé přibírání na váze vážně ohrožuje životně důležité orgány pacienta. Většině lidí plně postačuje pravidelná návštěva terapeuta a úzká spolupráce s dobrým nutričním poradcem.
Znamená přejídání, že budu nutně trpět silnou obezitou?
Ačkoliv je obezita velmi častým a logickým průvodním jevem záchvatovitého přejídání, statisticky netrápí úplně všechny takto nemocné pacienty. Mnoho lidí si dokáže svou váhu docela úspěšně udržovat, pokud jsou jejich epizody přejídání jen velmi vzácné a občasné. Bez ohledu na číslo na osobní váze je však tato porucha vždy primárně obrovským utrpením pro vaši psychiku.
Dá se z tohoto nekonečného bludného kruhu přejídání vůbec někdy vyléčit?
Ano, s dobrou a trpělivou odbornou pomocí je úplné zotavení velmi reálné, ale vyžaduje opravdu značný čas a energii. Uzdravení znamená, že opět dokážete jíst svobodně, necítíte po jídle vinu a zvládáte všechny své emoce bez hladu a bez vyjídání ledničky. Vyžaduje to však zejména vaši vlastní ochotu odpustit si staré chyby a naučit se mít konečně opravdu upřímně rád sám sebe.
První krok ven ze tmy
Přiznat si nahlas, že trpíte záchvatovitým přejídáním, vyžaduje opravdu obrovskou vnitřní odvahu a neuvěřitelnou osobní sílu. Život v utajení a neustálém strachu z vlastního chování je totiž pro lidskou psychiku dlouhodobě naprosto vyčerpávající. Prvním a nejdůležitějším krokem je pochopit, že toto opravdu není vaše vina a nemáte se před kým a za co stydět.
Nezůstávejte se svým těžkým vnitřním trápením sami a najděte v sobě sílu vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Jídlo by pro nás mělo být jen palivem a zdrojem přirozené radosti, nikoliv emocionálním nepřítelem ani bolestivým vězením. Vaše tělo i vaše mysl si zaslouží cítit se konečně bezpečně, svobodně a v naprostém a klidném míru.
Náhledový obrázek: Freepik
